v šedých tónech.

8. července 2015 v 17:51 |  B O O K S

V Š E D Ý C H T Ó N E C H

Příběh se odehrává v roce 1941.
Lina je patnáctiletá dívka, která žije v Litvě. Má mladšího bratra Jonase. Jejich otec je děkan na místní univerzitě, takže se mají líp než ostatní, mají hezký dům a hezké věci.
Jedné noci k nim ale vtrhne tajná sovětská policie. Mají 20 minut na to, aby se sbalili. Aby svůj celý život naházeli do jednoho kufru. Čeká je cesta do pracovního tábora v Rusku, v horách. Sověti zabrali Litvu, Lotyšsko a Estonsko a všechny "vzdělanější a bohatější" lidi deportovali do táborů.


Po roce každodeního ponižování a bití čeká Linu, jejího bratra a její matku cesta do jiného tábora na Sibiři, na pobřeží moře Laptěvů. Její přítel Andrius ale zůstal.
Poslali je na smrt. V ukrutných mrazech musí pracovat a přežívají v chatrných příbytcích. Umírá čím dál víc lidí.
Její matka časem zemře také a Lina se musí postarat o sebe i o jejího mladšího bratra. Doufá, že se ještě setká s Andriusem. Ztrácí naději, že je její otec pořád naživu...
(konec) Všichni se osvobodí až v roce 1954. Lina tehdy zakopala kresby, na kterých popsala všechno, co zažila. 25. dubna 1995 se schránka našla.
Úryvek: ,,Vy jste manželka Kostase Vilkase, děkana na univerzitě?" zeptal se muž za námi. Matka přikývla a promnula si ruce. ,,Z univerzity?" dotázal seplešatý můž a trhl sebou bolestí. ,,No, tak to už je dávno po něm." Žaludek se mi stáhl, jako by mě někdo praštil pěstí. Jonas se se zoufalým pohledem podíval na matku.
,,Já tedy pracuju v bance a zrovna dnes odpoledne jsem tvého tátu viděl," řekl nějaký můž a usmál se na Jonase. Věděla jsem, že lže. Matka na něj vděčně kývla.
,,Tak to jste ho viděl, jak šel na šibenici," odtušil nevrlý plešatec.
Hodila jsem po něm zlý pohled a napadlo mě, kolik lepidla by bylo potřeba, abych mu zavřela pusu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Smokie Smokie | Web | 9. července 2015 v 12:22 | Reagovat

Zní to zajímavě... díky za tip :)

2 freehug-world freehug-world | Web | 24. července 2015 v 15:34 | Reagovat

Jsem ráda, že sis to přečetla a někdy o tom musíme pokecat :D

3 je-suis-une-fleur je-suis-une-fleur | Web | 25. července 2015 v 9:31 | Reagovat

[1]: Rádo se stalo :-D

[2]: Ještě že si mi o ní řekla :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama